Katolický týdeník: Pochopit, o co škole jde

Vydáno: 6. 6. 2017, Katolický týdeník, redaktorka Kateřina Šťastná

Za koho se dnes chcete modlit?“ zahajuje hodinu Bible na Křesťanské mezinárodní škole v Praze (CISP) zkušená učitelka Carolyn Turnau. A po vyslovení proseb předává velení mladičké nastávající kolegyni Daně Koutecké.

Začíná jedna z 380 hodin její praxe. Žáci se zamýšlejí nad dvěma vizemi proroka Jeremiáše, které dostal v začátku své služby, a sklánějí se nad plakáty, které v předchozí hodině vytvořili. Jedna skupinka přemýšlí o rozkvetlém květu mandloně, druhá se zamýšlí nad zlem, které symbolizuje vařící kotel. Společně se ptají, hledají odpovědi, zapisují. „Co může být dobrého na vizi s vařícím hrncem?“ pokouší se Dana hledat spolu se žáky odpověď. Nevědí. Pouští jim tedy krátké video z filmu Hobit, které má evokovat všudypřítomný strach a neštěstí. „Jaké jste z toho měli pocity?“ ptá se. Postupně docházejí k tomu, že zlo v Jeremiášově vizi je uzavřené v hrnci. Je ohraničené, pod Boží kontrolou, a nebude tu napořád.

Přestože žáci zrovna nesedí s rukama za zády, je jisté, že na Jeremiášovy vize nezapomenou. Jakoby je zažili. Přemýšlejí o nich. „Snažím se jich ptát, jaké mají pocity, hledám jejich odpovědi. Využiji toho, co říkají, abych to další otázkou posunula dál,“ vysvětluje mladá učitelka s tím, že i ji tento jiný styl výuky velmi baví a cítí se v něm dobře. Mnohem lépe, než kdyby měla přednášet dlouhé texty a pak z nich zkoušet.

Unikátní výcvik

O několik dní později sedí Dana Koutecká na velkém koberci spolu s dalšími patnácti účastníky projektu Učitel naživo, který se letos rozjel naostro, aby zde reflektovala, jaká její výuka byla, co se jí dařilo a co naopak ne, jak se jí spolupracuje s vedoucí učitelkou. Na dveřích v institutu Duhovka, za kterými se vše odehrává, je napsáno: Unikátní výcvik pro budoucí učitele. Zpoza dveří je slyšet hovor, občas smích, potlesk, uvolněná a otevřená atmosféra. Rozhodně ne jako ve škole. V podobném duchu, v jakém se odehrává 380 hodin praxe ve škole, probíhá i samotný výcvik, který obnáší dalších 370 hodin. Tady si mladí lidé, kteří „se učí učit“, vzájemně kladou otázky, hledají na ně odpovědi, povzbuzují se, radí si. To vše pod vedením zkušených lektorů. Z projektu Učitel naživo, který se u nás teprve rozjíždí, jsou nadšení. „Možná až nekriticky,“ konstatuje Kateřina Šimonová z Nadace Depositum Bonum, která unikátní výcvik pro budoucí učitele rozvíjí. V září už první z nich nastoupí do školních tříd.

Cítit se přijímaný

Po krátké přestávce přicházejí ke slovu provázející lektoři Jitka Michnová a Michal Dubec. Přestože mají oba za sebou mnoho let pedagogické praxe, je vidět, že je to stále baví. Dnes je na programu „Individualizace“. Není třeba se obávat nějaké suché přednášky. Program mají pečlivě připravený, prodiskutovaný, promyšlený, přesto vše působí naprosto spontánně. Cíleně kladou otázky tak, aby své „žáky“ dovedli k odpovědím. „Jakým způsobem můžeme jako učitelé napomoci, aby ve třídě, kde je třeba třicet žáků, každý z nich pocítil nějakou formu úspěchu?“ „Jak to udělat, aby se každé dítě cítilo přijímané?“ „Jak vytvořit individuální podmínky?“

Účastníci kurzu hledají odpovědi i na základě praxe, kterou už absolvovali, a vzájemně se obohacují. Každý hledá svou cestu, svůj vlastní způsob. Někteří sedí na židlích, ale většina z nich na koberci, někteří v tureckém sedu, někdo i leží. Je jim pohodlně, ale pracují na plné obrátky. A dobírají se toho „podstatného“. Své poznatky pak zapisují na tabuli. „Více žáků bude mít pocit úspěchu.“ „Víc žáků bude moci dosáhnout svého maxima.“ „Bude to efektivnější, i když na první pohled to tak nevypadá, protože jako učitel budu mít víc práce.“ Dochází také na důležitou myšlenku, která provází celý projekt: „Podstatné je, aby si každé dítě bylo vědomo, že na něm záleží – a aby vidělo smysl toho všeho.“

Přesně tak si představuji jejich budoucí výuku. Není nutné sedět s rukama za zády, není nutné na děti křičet, psát poznámky nebo je bít ukazovátkem přes prsty. Způsob výuky je natolik pohltí, že se soustředí a spolupracují. Umožní jim pochopit, o co jde.

Zábava? Ano, ale ne prvoplánová

Autoři projektu míní, že ve školách se učíme mnoho věcí, aniž bychom vlastně věděli proč. Nebaví to ani učitele, ani žáky. Proto se snaží na látku dívat novýma očima a hledat užitek pro život.

„Nejde nám o to vytvářet program, který je zábavný. Hlavním cílem je, aby byla výuka smysluplná a přinášela hodnotu. To, že je to zábavné, je jen vedlejší produkt,“ konstatuje Martin Kozel. Učitel tedy nemá být ten, kdo na děti sype moudro a pak ho z nich za známky doluje zpátky. Není ani „policajtem“, který hlídá kázeň a trestá nekázeň. „Učitel je tady tvůrce podmínek a příležitostí pro děti, což vyžaduje úplně jiný způsob fungování výuky. On látku rozprostře kolem dětí a sleduje, jak se jí zhošťují,“ říká manažer projektu a ze své praxe skautského vedoucího dodává: „Když vás škola nebaví, nechápete, jak je spojena se životem a nudí vás. Pak vám nejspíš nezbude nic jiného, než si to zpestřit nějakou jinou zábavou, tedy zlobením.“

Děti v takovém systému výuky, který je inspirován také zahraničními modely (využívá myšlenky „Respektovat a být respektován“, hravé matematiky profesora Hejného a řadu dalších alternativních směrů), nemají takovou vnitřní potřebu vyrušovat.

Úleva pro rodiče i učitele

Mnoho učitelů a rodičů cítí za dítě zodpovědnost. Za to, jestli udělalo úkol, zda se naučilo to či ono. Někdy to stojí až nadlidské úsilí přimět potomka, aby se učil. A on má pocit, že to vlastně není jeho starost. Tady je to najednou jiné. Pro rodiče i učitele je nesmírná úleva vědět, že není jejich úkolem naládovat to či ono dítěti do hlavy. Důležité je ale postupnými kroky ho vést k zodpovědnosti. „Nemusíte hledat řešení, nemusíte pracovat za dítě. Když se rozhodne zlobit, můžete se třeba stavět na hlavu, a ono stejně bude. Ale když zvolíte partnerský přístup a dáte mu pocítit, že to je jeho odpovědnost, nesmírně se vám uleví,“ konstatují autoři projektu Učitel naživo.

Celý projekt je teprve v plenkách, ale kdo ví – třeba se jednou dopracujeme k modelu, kdy pro dítě škola nebude jen povinností, ale bude vědět i to, že je užitečná pro život. A že nás bude všechny bavit. Učitele, žáky i rodiče.

V elektronické podobě zde.